Vyčerpané nadledvinky?

V posledním článku jsme si řekli něco o mitochondriích a tvorbě buněčné energie a jak jsou k tomu nutné některé mikroživiny. Nyní pokračiújeme sdílením dalšího Lukášova článku z Nové regeny, tentokrát o nadledvinkách a stresu. Proč? Možná dobře jíte, ale váha se nehýbe….

V letním čísle jsme se malinko dotkli důležitosti buněčné výživy a podpory našich mitochondrií. Maličkých továren uvnitř každé naší buňky, které pro nás vyrábějí životně nezbytné palivo – ATP. Pokud nejsou mitochondrie dobře vyživeny, objevuje se chronická únava a mnoho dalších symptomů, které se často překrývají s tzv. adrenální únavou, tedy vyčerpáním nadledvinek.

Nadledvinky a hormony, které produkují, jsou takovým dobrým sluhou a zlým pánem. V průběhu naší evoluce nám pomáhaly přežít a doslova zachraňovaly život. Nyní nám ho často ztěžují či dokonce zkracují. Společným jmenovatelem je pochopitelně stres. To je vlastně obranná reakce organismu na nějaký vnější podnět, historicky třeba kontakt s divokou zvěří. Asi už jste někdy slyšeli pojem „Bojuj nebo uteč!“. K tomu, aby byl organismus schopen boje nebo útěku je potřeba mobilizace síly a o tu se postarají právě hormony nadledvinek. Vyloučí se katecholaminy (adrenalin a noradrenalin), dojde ke zvýšení srdeční frekvence a krevního tlaku, zrychlenému dýchání, zvýšenému prokrvení svalů (a naopak odkrvení trávicího traktu) – tedy vše potřebné k boji či útěku. Super, když našeho prapředka napadl tygr. Bohužel dost na nic při konfliktu se šéfem, kdy se vyplaví stejné hormony, ale vy nemůžete ani utéct ani tasit pravačku.

Stresové reakce řídí dvě osy, méně známá SAM (sympato-adreno-medulární = reakce sympatického nervového systému, okamžitá mobilizace a poplach – zajistí vyloučení výše zmíněných hormonů z dřeně nadledvin) a známější HPA (hypotalamo-pitulárně-adrenální = hormonální, pomalejší nástup ale delší trvání – vyloučení kortizolu z kůry nadledvin). HPA by měla také zajistit, aby osa SAM byla aktivní jen po nezbytně nutnou dobu a „hodit nás zpátky do klidu“.

A tady narážíme na kámen úrazu. Evoluce nějak nepočítala s tím, že od dětství budeme skládat zkoušky a psát testy, mít šéfa v práci, platit složenky, kupovat jídlo a oblečení, vdávat se a rozvádět, cestovat na velké vzdálenosti, prostě zažívat každodenní a trvalý stres. Naše těla jsou díky tomu zaplavena adrenalinem a noradrenalinem, dennodenně a celodenně jsou pak v režimu „bojuj nebo uteč“.  A kůra nadledvinek nestíhá tento stav vyrovnávat, a to je to, co nazýváme adrenálním vyčerpáním, únavou nadledvin.

Projevy tohoto stavu jsou velmi pestré:

Neustálá únava, přestože spíte i více než 8 hodin denně. Ranní neosvěžení, těžké vstávání. Večer naopak problémy usnout. Úzkosti, deprese a náhlé panické stavy. Ukládání tuku v oblasti břicha a přibývání na váze. Potřeba kofeinu a dalších stimulantů. Snížení imunity.

Z dlouhodobého hlediska pak dochází k trvalému zvýšení krevního tlaku a samozřejmě se tak zvyšují rizika infarktů a mrtvic. Také dochází k negativnímu ovlivnění štítné žlázy a pohlavních hormonů (u žen problémy s menses a otěhotněním, u mužů ke snížení libida a potence). Nastupují problémy se soustředěním, pamětí a zvyšuje se riziko například Alzheimerovy choroby. Vlivem cytokinů pak vzniká chronický zánět se všemi známými důsledky. A chronická únava či syndrom vyhoření. Reakce na stres, kdo by to byl řekl. Každý jsme samozřejmě jinak odolný a máme jiné kompenzační mechanismy. Někdo režim „bojuj nebo uteč“ řeší pravidelným sportem, třeba běháním nebo boxem (najednou mají úplně jiný význam, že?). Jedna studie nedávno prokázala, že 30 minut běhu denně je efektivnější při snižování krevního tlaku než léčba pomocí léků. Asi chápete, jakým mechanismem.

Bylo by samozřejmě krátkozraké a velmi zkratkovité, za vším vidět jen nadledvinky. I mezi lékaři tzv. funkční medicíny nepanuje úplná shoda. Například Dr. Sarah Myhill se u dlouhodobé únavy více přiklání k vyčerpání mitochondrií než nadledvinek. Napsala úžasnou knihu „Diagnóza a léčba syndromu chronické únavy a myalgické encefalitidy: Jsou to mitochondrie, nikoli hypochondrie“. S tím se chronicky unavení pacienti setkávají často, že jsou považovány za hypochondry.

Já osobně vidím obě příčiny jako stejně důležité, jen je třeba u každého klienta odhalit, která je primární. A pak zvolit správný postup k nápravě. U mitochondrií nemusí jít jen o jejich podvýživu, často jim ubližují i chronické infekce (nejčastěji EB virem, ale vliv může mít i chronická borelióza, herpesviry atd – Dr.Myhill je nazývá „imunologickou dírou, kudy utíká energie)) nebo některé léky (např.statiny či některá antidepresiva blokují tvorbu koenzymu Q10). To je třeba identifikovat a pak zvolit jasně cílený postup terapie (doplňky stravy, byliny, biorezonance, úprava stravy a životního stylu atd.). Často je nutné se věnovat i střevu a zhojení jeho propustnosti a obnově mikrobiomu, ale o tom zas někdy příště.

A co s nadledvinkami? I zde bude důležitá výživa, hlavně doplňování kvalitního hořčíku, vitamínů B5, B6 a C a naopak vyloučení stimulantů. Specifickou skupinou jsou pak tzv. adaptogeny, skupina bylin s přímým vlivem na HPA osu. Mezi asi nejznámější patří ženšen, ašwaganda či tulsi. My ve vo2max používáme speciální směs více než deseti adaptogenů a dalších bylin v podobě tinktury, kterou pak doplňujeme dalšími doplňky či postupy. Ale to už záleží, jaký klient před námi sedí.

Krásné podzimní dny a fungující mitochondrie i nadledvinky!

Lukáš Bulín

Nadledvinkám se věnujeme i v našem low carb kurzu.