K zásadní změně má dojít v jídle
Jaro je obdobím nového začátku, transformací spící a hibernující energie k probouzející se síle a životu. Děje se tak v celé přírodě a i když si to moc neuvědomujeme, i uvnitř nás samotných. Je to ideální období začít na sobě pracovat a ozdravit své tělo i duši.
Ideální by bylo, kdybychom respektovali přírodní cykly, a v zimě, tak jak se to děje kolem nás, se zklidnili, zpomalili a využívali uložené energie a síly. Zvířata jsou přes léto a podzim aktivní, ukládají energii, aby přes zimu měla z čeho čerpat a v zásadě ji prospí. My to děláme přesně naopak. Do Vánoc a silvestra máme spěch a shon, přejídáme se, ponocujeme, abychom s úderem Nového roku začali držet mnohdy až drastické diety a excesivně cvičit a hubnout. Do toho si často střihneme krátkou dovolenou někde v tropech naše biologické hodiny tím dorazíme úplně. Pak přijde jaro, období, kdy by se v nás měla probudit nová síla k tvoření (nejen nového života) a my místo toho prožíváme jarní únavu, deprese a jsme rádi, že se udržíme na nohou.
Napravme, co se dá
„Pozdě bycha honiti“, už se stalo. Nyní je čas na nápravu škod. Zima je podle čínské medicíny obdobím prvku voda, který v těle reprezentují ledviny, močový měchýř, kosti a páteř, ale také vlasy a uši. Uchovávají takzvanou esenci Ting, takovou polévku našeho života, kterou postupně spotřebováváme a která se jen těžce doplňuje. A pokud prožijeme zimu tak jak jsme si řekli, odnesou to ledviny a my to poznáme na jaře, neboť „voda rodí dřevo“ a dřevo, to jsou v čínské medicíně játra a jaro. Možná proto je jarní období tak oblíbeným tématem pro různé detoxy a tak dále.
Varování před cukry
My se na to podíváme z trochu jiné stránky. Játra jsou velkou biochemickou továrnou našeho těla a v naší západní civilizaci dostávají mimořádně zabrat. A není to jen díky alkoholu a chemickým lékům. Ještě zákeřnější je, i díky sladké (doslova) nevědomosti, fruktóza. Ano, je to cukr obsažený v ovoci, kde ovšem tolik nevadí, protože ho není tolik a je navázaný na vlákninu (pokud tedy nevypijeme džus z pěti jablek). Hlavním zdrojem fruktózy je klasický cukr – sacharóza, je tvořen jednou molekulou glukózy a jednou molekulou fruktózy. A najdeme ho téměř ve všem, nejen v sušenkách a sladkostech, ale často i v uzeninách. A ve sladkých nápojích jako glukózovo-fruktózový sirup. Naše tělo není na fruktózu evolučně nastavené, po dobu našeho vývoje pro něj byla dost vzácná (dokonce ke zpracování fruktózy tělo nepoužívá inzulin) Volně plující fruktóza (ale i vyšší množství glukózy) se v krevním oběhu se chová toxicky, váže se na bílkoviny, červené krvinky, enzymy (tomuto procesu se říká glykace a vzniklým vazbám „AGE“, což je příhodné, protože urychlují stárnutí. Měření tzv. dlouhého cukru u diabetiků je vlastně určení množství červených krvinek poškozených cukrem-glykací. Jde o test nazývaný glykovaný hemoglobin). Játra fruktózu vychytávají a přeměňují na tuk. Část tohoto tuku se uloží přímo v játrech a ty ztuční (tzv. nealkoholová steatóza jater) a část vyšlou k uložení po těle v podobě LDL cholesterolu, což je ten „zlý“.
Box
Pokud máme vyšší hladinu krevního cukru, dojde i u LDL cholesterolu k jeho poškození uvedenou glykací a stoupne riziko v podobě arterosklerózy a hrozícího infarktu či mrtvice.
Inzulinová rezistence
Pokud celý život (a nejlépe 6x denně) jíte a pijete potraviny bohaté na sacharidy, vaše tělo po každém takovém jídle vyloučí inzulin, aby srovnal hladinu cukru na bezpečnou hladinu. (Možná vás to překvapí, ale udělá to tak, že inzulin tento cukr přemění na tuk a uloží ho. Pokud se toto děje několik desítek let, buňky, které na inzulin mají reagovat, na něj přestanu být citlivé, přestávají slyšet jeho příkazy. Tělo tak musí vylučovat inzulinu mnohem více, aby tyto „nahluchlé“ buňky překřičel. A vzniká tzv. inzulinová rezistence, která vede ke zvýšenému krevnímu tlaku, obezitě, diabetu 2. typu, k demenci a podporuje ještě více tučnění jater.
Přirozený tuk
Je dobré (a pro pochopení důležité) se na náš druh podívat z evolučního hlediska. Poté, co jsme slezli ze stromů, začali chodit vzpřímeně a používat nástroje, jsme se vyvíjeli několik set tisíc let. A po celou tuto dobu jsme byli takzvaní “lovci a sběrači”. Když jsme něco ulovili, spořádali jsme to od hlavy až k patě. K tomu jsme našli různé výhonky, cibulky a listy. Zdrojem veškeré energie pro nás byl tuk. Po příchodu zemědělské revoluce před 10 tisíci lety se do naší stravy dostalo ohromné množství cukrů (i sacharidy z celozrnného pečiva, rýže či luštěnin nakonec skončí jako glukóza plující krví), evolučně a hormonálně jsme ovšem nastaveni na tuk.
Jak z toho ven?