Pravda o cukru

Naše “moderní” civilizace dosáhla za posledních sto let neuvěřitelného pokroku. Lze to vidět porovnáním třeba automobilového a telekomunikačního průmyslu, letecké dopravy a samozřejmě také stavem medicíny a  zdravotnictví. Medicínou a zdravotnictvím ale nemyslím stav zdraví.

To je totiž také velmi zajímavé srovnání. Narazil jsem na něj na přednášce profesora Michálka o možnostech buněčné terapie. A je to srovnání vice než hrozivé.

Kardiovaskukární onemocnění se dnes udává jako příčina úmrtí u cca 50% lidí. V roce 1900 to jeden člověk ze 4I tisíc!

Zhoubným nádorem za svů život onemocní každý třetí člověk. V roce 1900 to byl jeden člověk ze sta.

Nejzajímavější je ovšem diabetes, přezdívaná “tichý zabiják”, který  v dnešní době propukne u jednoho člověka z dvanácti (diabetes druhého typu, tedy ten “získaný”). V roce 1900 se toto onemocnění vyskytlo u jednoho ze 760 tisíc lidí! To znamená, že na území Česka v té době žilo sotva dvanáct diabetiků (dnes každý dvanáctý čech)!

Ještě na začátku minulého století nebyl bílý cukr běžnou součástí vybavení domací kuchyně, cukrové homole byly vyhrazeny pro bohatší vrstvy, ti chudší sladili melasou. Tou melasou, která vzniká při rafinaci jako odpadní látka a která obsahuje všechno bohatství cukrové třtiny či řepy. Používá se ke krmení dobytka, pro lidi pak zůstane výživově zcela prázdná, avšak na  kalorie a chuť bohatá bílá hmota, cukr. V ČR se ho ročně  zkonzumuje téměř 40 kg na osobu (v USA 70kg, v rozvojových zemích pak asi 1 kg).

Jenže, naše těla se stavem hormonálního systému “zasekla” někde v paleolitu, kdy jsme byli lovci a sběrači. Naše strava byla téměř výhradně složena z bílkovin a tuků. Potrava s obsahem sacharidů, v té době v podobě sezonního ovoce, různých výhonků, hlíz či medu byla velkou vzácností. Tak moc velkou vzácností, že naše moudré tělo vyvinulo inzulín. Jeho úkolem nebylo snížovat nebezpečně vysokou hladinu cukru z krve, ale uložit tento vzácný cukr jako zásobu na horší časy. A to samozřejmě v podobě útrobního (břišního) tuku!

Určitou hladinu cukru v krvi samozřejmě potřebujeme, ten umí naše tělo vyrobit v játrech z mastných kyselin, tedy tůků! Ke zvýšení hladiny krevního cukru umí naše tělo použít pět hormonů. K jejímu snížení jen jeden! Už to by nám mělo napovědět, co je pro naše těla přirozené a co jej naopak ohrožuje.

Zvýšená a téměř nepřetržitá konzumace cukrů a sacharidů vede k začarovanému kruhu s mnoha důsledky. Po každém na cukr či sacharidy bohatém jídle (sladkosti, pečivo /i celozrnné!/, těstoviny, obiloviny, luštěniny, brambory, rýže, slazené limonády) se zvedne hladina krevního cukru a náš organizmus reaguje vyloučením inzulínu. Ten se nejprve pokusí tento cukr uložit do svalů a jater jako glykogen, rychlé palivo. Bohužel tam je většinou obsazeno (moc často nesprintujem) a tak cukr přemění na tuk a uloží ho.  A my dostaneme hlad.  A začneme být unavení a protivní a tak saháme po dalším cukernatém jídle. A tak to jde celý den a večer. Naopak při nízkosacharidové stravě (kvalitní bílkoviny a tuky, sacharidy jen ze zeleniny) člověku stačí jíst 2-3x denně a to bez výkyvů energie, nálad a zříravého hladu!

Tenhle kolotoč má ale ještě jeden důsledek. Není tak vidět, jako uložený tuk, ale o to je zákeřnější. Jmenuje se Inzulinová rezistence. Při permanentně zvýšené hladině krevního cukru musí slinivka vyrábět spoustu inzulinu. A mnohé buňky na něj ztratí citlovost. To vede ke zvýšené glykémii na lačno , rozvoji diabetu a dalších zdravotních problémů, jako je vysoký krevní tlak, zvýšené hodnoty krevních tuků, obezita a také ke zvýšené hladině kyseliny močové v krvi. Tento komplex problémů se medicínsky  nazývá Metabolický syndrom (přítomnost alespoň tří uvedených onemocnění) a v jeho pozadí stojí právě inzulinová rezistence. A tu způsobuje zvýšená konzumace cukrů a sacharidů.

Jenže tím to nekončí. Následuje rezistence na leptin. To je “hormon nasycení”, který po vydatném (na tuk) jídle dává mozku signál, že může přestat jíst. Při omezování tuků ve stravě a jejich nahrazením sacharidy (jak nás to všechny učili posledních sto let a jak to učíme i naše děti) ale mozek tento signál neslyší. A i když máme plné břicho, zažíváme to čemu se říká “mozkový hlad”. A večerní nájezdy na lednici.

To se samozřejmě podepíše na dalších hormonech a na našem zdraví, Stačí si vzpomenout na srovnání na začátku článku.

Všem klientům doporučujeme po pobytu v Koldíně přejít na nízkosacharidovou stravu. Každému pak individuálně navrhujeme, jakým způsobem, zda Paleo, Whole 30, Autoimunitní protokol, nízkohistaminovou či protizánětlivou stravu, GAPS či jiné přechodné období, podle daných zdravotních potíží.

Možná zní děsivě představa vzdát se všeho sladkého. Ale jen když opustíte všechny “rafinované” chuti, dokážete ocenit ty přirozené, tak je je příroda splodila.

Krásný květoucí květen.

Lukáš Bulín

Nová Regena 7/2017